Dynamická neuromuskulární stabilizace dle Koláře

Dynamická neuromuskulární stabilizace

Dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS) je koncept využívaný ve fyzioterapii k diagnostice a terapii pohybových funkcí. Tento koncept vypracoval Prof. Pavel Kolář na základě principů vývoje centrální nervové soustavy v průběhu prvního roku života dítěte. Jedním ze základů této koncepce je fakt, že vývoj naší postury je zásadně spojen s vývojem naší anatomie a dokonce ji do značné míry podmiňuje – tedy, že „funkce tvoří orgán“.

Velmi důležité pro samotné pochopení principu Dynamické neuromuskulární stabilizace je vysvětlení pojmu „postura“. Posturou je bráno aktivní držení pohybových segmentů těla proti působení zevních sil (nejčastěji v tomto směru je síla tíhová). Postura je často používána pouze ve smyslu stoje na dvou končetinách nebo sedu, ale tento pojem je výrazně širší a je součástí jakékoli polohy a každého našeho pohybu. Je zde vhodné citovat Magnuse, který řekl, že „Postura doprovází náš pohyb jako stín“.

Princip DNS

Většina dosud používaných posilovacích technik vychází hlavně z anatomického předpokladu, že každý sval má svůj začátek a konec. Principem posilování je pak kontrakce svalu ve směru od začátku svalu k jeho konci. Tento princip je využit i při sestrojování velké většiny posilovacích strojů, které běžně v posilovnách nacházíme. V rehabilitaci byl v tomto smyslu sepsán „Svalový test“, na základě kterého se dříve vyšetřila svalová síla a podle výsledku testu se sval posiloval. Bylo však již mnohokrát vědecky dokázáno, že není možné brát v úvahu pouze začátek a konec svalu, ale je důležité vycházet i z jeho začlenění do biomechanických řetězců. Takto musíme uvažovat, i když chceme svaly posílit. Dobrým příkladem je posilování prsních svalů – při posilování těchto svalů nikdy nedochází pouze k samotnému zapojení prsních svalů, ale vždy se aktivují i svaly zádové, břišní svaly, bránice, pánevní dno atd. Toto řetězení je automatické a jen málo lidí ho ovládá volním způsobem.
Často se také u lidí vyšetřených pomocí prostých svalových testů prokáže, že je např. v prsních svalech vysoká síla, ale už se neprokáže, že celkové zapojení prsního svalu do stabilizační funkce je nedostatečné a sval v této funkci výrazně selhává. Toto nefunkční stereotypní přetěžování svalu či svalové skupiny je jednou z významných příčin hybných poruch, které přecházejí v bolestivé syndromy pohybového aparátu. Základní ochranou měkkých tkání a skeletu před chronickým přetěžováním je zajištění pohybu v centrovaném postavení kloubu. Důležitá je rovnováha mezi svaly v celém biomechanickém řetězci.

Terapie dle DNS

Jedním z hlavních cílů terapie dle DNS je ovlivnit volní kontrolu automatické posturální funkce svalů, která je pro člověka velmi obtížná, avšak pro správné fungování pohybového aparátu zásadní. Poté, co se podaří tuto souhru stabilizačních svalů obnovit, se ji snažíme zařadit do běžných denních a sportovních činností.

V terapii jsou využívány základní obecné principy, které vycházejí z programů zrajících v průběhu
posturálního vývoje člověka a jeho centrální nervové soustavy v průběhu prvního roku života. Cvičení vždy začíná ovlivněním a začleněním trupové stabilizace, neboli tak často zmiňovaného pojmu hlubokého stabilizačního systému páteře (dále HSSP). Správná aktivace HSSP je základním předpokladem pro kvalitní funkci končetin. Již mnohokrát bylo prokázáno, že aktivace bránice, pánevního dna, břišních a zádových svalů (tedy HSSP) předchází a je zásadní pro pohybovou aktivitu horních a dolních končetin. Hrudní koš, břicho, pletencové oblasti a samozřejmě páteř tvoří pevný rám, který je podmínkou pro všechny pohybové činnosti. Pokud není trupová stabilizace optimálně zapojována, není vytvořena kvalitní opora pro provedení pohybů v končetinách, dochází k přetěžování páteře a kloubů a je jen otázkou času, kdy dojde ke vzniku obtíží funkčních a později i strukturálních (osteofyty, artrotické změny, výhřezy plotének a jiné).

Při samotném cvičení je velmi důležité uvědomit si, že zpevnění jednoho segmentu není nikdy vázáno pouze na svaly příslušného úseku, ale že vždy dochází ke globální svalové souhře. Každý pohyb v jednotlivém segmentu se promítá do úponově provázaných oblastí a tím do celého těla. Cílem terapie je dosáhnout rovnoměrného optimálního svalového zapojení, tak aby bylo celkové zatížení kloubů minimální.

Pro které diagnózy se metoda DNS nejčastěji užívá:

Pro koho je cvičení dle metody DNS vhodné:

  • pro ty, kteří trpí jednou či více z výše uvedených obtíží
  • pro ty, kteří cítí určitý diskomfort v oblasti pohybového aparátu
  • pro sportovce, kteří chtějí zvýšit svou přesnost a sportovní výkonnost
  • pro děti, které začínají se sportovní aktivitou
  • pro všechny, kteří se chtějí aktivně podílet na svém zdraví