Stresová inkontinence moči

Stresová inkontinence moči

Močová inkontinence patří mezi poměrně častý a velmi obtěžující stav. Projevuje se nejčastěji dvěma způsoby. Prvním je náhlý únik moči při kašli, smíchu, běhu, doskoku atd. Druhá možnost projevu je silné akutní nucení k močení, díky kterému není často možné dojít včas na toaletu. V průběhu života trpí inkontinencí různého druhu podle různých studií 30-50% žen.

Bohužel stále málokdo ví, že je možné léčit stresovou, funkční inkontinenci pomocí fyzioterapeutických přístupů. Přinášíme proto článek, ve kterém se zaměříme na tuto diagnózu a popíšeme možnosti její konzervativní léčby z pohledu fyzioterapie.

Inkontinence moči je porucha funkce močového měchýře nebo svěrače močového měchýře provázená mimovolním únikem moči. Množství úniku kolísá od občasných, nepatrných úniků několika kapek moči až ke ztrátě kontroly a stálému pomočování.

Druhy močové inkontinence

Stresová inkontinence

Jedná se o nejčastější typ inkontinence. Dochází při něm k náhlému, nechtěnému úniku moči při zvýšení nitrobřišního tlakuNepředchází mu nucení na močení. K úniku moči dochází při zvedání těžkých břemen, cvičení, kašli, smíchu, poskoku a podobně. Tento druh inkontinence je dán oslabením močového svěrače a svalstva pánevního dna. U žen vzniká v důsledku těhotenství, porodu nebo hormonálních změn v období menopauzy. U mužů může být příčinou chirurgické odstranění prostaty.

Urgentní inkontinence

Dochází k náhlému, urgentnímu nucení na močení, při kterém již není možné dojít včas na toaletu. Potřeba na močení je u této poruchy velmi častá, a proto se chodí na toaletu velmi často přes den i v noci. Tato porucha může být způsobena močovou infekcí, střevními obtížemi nebo neurologickým onemocněním (Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc, stav po cévní mozkové příhodě, roztroušená skleróza či poranění míchy a pánve).

Smíšená inkontinence

Představuje kombinaci dvou předchozích typů a léčba je komplikovanější. Smíšená inkontinence bývá většinou způsobena kombinací různých onemocnění, jejichž doprovodnými příznaky bývá inkontinence. Proto tento druh nalézáme spíše u starších pacientů s polymorbiditou (přítomnost více onemocnění najednou).

Inkontinence z přetékání (paradoxní ischiurie)

Jedná se o samovolné odtékání moči po kapkách z přeplněného měchýře po zástavě močení. Příčinou je většinou zúžení močové trubice například z důvodu zvětšování prostaty. Proto se tato forma vyskytuje spíše u mužů. Často je tato porucha indikována k operativní léčbě, tedy k odstranění prostaty. Dalšími příčinami může být cukrovka, roztroušená skleróza nebo stav po poranění míchy.

Léčba stresové inkontinence

K fyzioterapii je indikována stresová inkontinence, kdy za únikem moči stojí oslabené svalstvo pánevního dna. Je důležitá lékařská diagnostika a pokud je prokázána stresová inkontinence, je dobré co nejdříve začít s fyzioterapií a aktivací svalstva pánevního dna. Možností aktivace pánevního dna je několik. Velmi osvědčenou metodou je terapie dle Mojžíšové, kde jsou nejen cviky na oblast bederní páteře a pánve jako takové, ale dochází také k velmi důležitému uvědomění si svalů pánevního dna. Často totiž bývá posilováno svalstvo pánve (hýžďové svalstvo, spodní břicho), ale k pánevnímu dnu se pacient pro sníženou vnímavost těchto svalů nepropracuje. Proto je důležitou součástí terapie uvědomění si svalů pánevního dna (tzv. biofeedback), díky čemuž můžeme kvalitním cvičením zajistit odolnost a pevnost svalů pánevního dna a tím eliminovat únik moči. V některých případech je však potřeba dysharmonicky aktivované pánevní dno nejprve manuálně uvolnit metodou dle Mojžíšové.

Důležité je pravidelné cvičení provázené koordinací stereotypu dechu. Známé jsou také Kegelovy cviky, které také slouží k posílení svalstva v oblasti pánve a pánevního dna. Další možností konzervativní terapie je také účinná elektrostimulace, avšak vždy je nutná kombinace s pravidelným cvičením.

Vnímavost svalstva pánevního dna je často utlumená a je potřeba ji nejprve probudit a poté svalstvo posílit, proto lze znatelné výsledky očekávat přibližně po 4 – 5 měsících aktivního cvičení.